Oheň ve vlasech mi už přestal stačit. Zavrtávala jsem se do peřin a hledala východiska. Celé to snažení se vybouřilo v ostříhané vlasy. Vlasy dorostou, ale ta revolta sebe samé tu bude stále. Za dva dny mi bude 22. To je hezký věk, plný překvapení. Mám ráda symboliku a dvě dvojky. Hezký čísla na typografii. Zakutala bych se opět a něco přetvořila, ale bojím se snů.
Zdály se mi podivnosti. Objímala jsem ho, ale věděla jsem, že naše láska je už pryč. Že uletěla. Ale zobrazovaly se mi staré vzpomínky, plné plzeňských a jejich tváří, jeho oči. Objímala jsem ho a oba jsme věděli, že už není čas ani nutnost se objímat. Ani jeden to nechtěl, ale kvůli přesunutí se do minulosti, kdy nám zůstaly vzpomínky, to nešlo. Trápí mě tyhle sny. Nejradši bych jej vymazala ze své paměti, stejně jako jeho. Je těžké cítit staré vzpomínky, které jsou pořád uchyceny někde v hlavě. Přes den je vytěsňuji, nepotřebuji je, ale vždy se pak připomenou ve snech. Blázním z toho.
Chtěla bych zapomenout na tyhle chvíle.
Kde jsou tvá další slova? Nenech je ztratit se.
OdpovědětVymazatDěkuju.
Vymazatmadeya.blogspot.com