Nejkrásnější víkend, plný ohně, pečených brambor, procházení a projíždění na kole, blízkosti a sladkosti okamžiků. Miluji ho. Příští podzim budeme bydlet spolu a ta myšlenka mě neuvěřitelně blaží. Myslím jen na to. Vypěstovala jsem si k němu vztah, který jsem ještě s nikým neměla, tolik tomu všemu věřím a doufám, že to nastane. Nemyslím na nic jiného, i když mi to trochu komplikuje život a smutno prolíná dějství. Když ale, ten pocit, který mám, když ho obejmu, když doběhneme vlak a můžeme se konečně pořádně obejmout a zachumlat, když mnou proroste a je mi blízko. To je ten pocit, který jsem hledala a který mi dělá krásno po těle.
Nevím, zda věřím v osud, ale vím, že jsme se rozhodli být osudoví.
Žádné komentáře:
Okomentovat