Hajám si. A je mi milo. Nastává období plné skvělostí!
Nynější dny jsou vyčkávací, plné formalit, docházení za doktory, kterým se snažím uvěřit, že mě vyléčí. Doktoři mě zdraví jak vzdálenou příbuznou, poznávají mě na chodbách a vyptávají se. Snažím se usmívat a dělat, že se nebojím bílých plášťů a možnosti, že se tam zase budu muset vrátit. Doufám a věřím.
Fotografuji jen malinko, hlavně ale na kinofilm stařičkého Sokola. Těším se na snímky, které jsou v něm uvězněné už tak předlouho! Je mi milo, mám pocit, že všechno jde tak, jak má a dává mi to smysl. Svět je teď v rovnováze. A brzy budu mít narozeniny!
Žádné komentáře:
Okomentovat