Divizna

Tolik se vidím v budoucnu, že často zapomínám na přítomnost. Já nechci. Padá na mě bílá omítka v prázdných prostorech, když tiše doufám, že bouřka ustane. Mé srdce nezhořklo ani po pádu železných opon, i když se to tak zprvu zdálo. Místo očí mám dvě dlaně, s deseti chapadly. Doufám v usnutí a věřím v blízkost, která je mi nyní tak vzdálená. Čas teče jako od Dalího, ale není útěšující. Věřím budoucnu. Schovává mě do dlaní a hřeje.

Čtu Borise Viana. Pěnu dní. 

Mám ráda filmy, kdy odcházím z kina a nevím, co říct. Jen mlčím a jdu, držím milého okolo ruky, hlavu na jeho rameni a je mi sladkobolně. Filmy s sebou nesou duši, která se probouzí ve starých promítačkách. 

Dny jsou plné. Maturitu odvál vítr a vysoká škola na mě vyčkává, včetně mého vysněného oboru. Nechci víc, mám vše. Jen prosím o trochu více blízkosti. Doufám ve sladkost dnů, kterou nyní tolik potřebuji.

Je léto. I když prší. Miluji léto. Miluji vlčí máky. Miluji letní déšť a svéráznost okamžiků. Krásně se teď nosí šaty.